ते मा॒यिनो॑ ममिरे सु॒प्रचे॑तसो जा॒मी सयो॑नी मिथु॒ना समो॑कसा। नव्यं॑नव्यं॒ तन्तु॒मा त॑न्वते दि॒वि स॑मु॒द्रे अ॒न्तः क॒वय॑: सुदी॒तय॑: ॥
te māyino mamire supracetaso jāmī sayonī mithunā samokasā | navyaṁ-navyaṁ tantum ā tanvate divi samudre antaḥ kavayaḥ sudītayaḥ ||
ते। मा॒यिनः॑। म॒मि॒रे॒। सु॒ऽप्रचे॑तसः। जा॒मी इति॑। सयो॑नी॒ इति॒ सऽयो॑नी। मि॒थु॒ना। सम्ऽओ॑कसा। नव्य॑म्ऽनव्यम्। तन्तु॑म्। आ। त॒न्व॒ते। दि॒वि। स॒मु॒द्रे। अ॒न्तरिति॑। क॒वयः॑। सु॒ऽदी॒तयः॑ ॥ १.१५९.४
स्वामी दयानन्द सरस्वती
फिर उसी विषय को अगले मन्त्र में कहा है ।
हरिशरण सिद्धान्तालंकार
स्तुत्य कर्म व दीप्त जीवन
स्वामी दयानन्द सरस्वती
पुनस्तमेव विषयमाह ।
ये सुप्रचेतसो मायिनः सुदीतयः कवयः समोकसा मिथुना सयोनी जामी प्राप्य विदित्वा वा दिवि समुद्रेऽन्तर्नव्यंनव्यं तन्तुं ममिरे ते सर्वाणि विद्यासुखान्यातन्वते ॥ ४ ॥
डॉ. तुलसी राम
आचार्य धर्मदेव विद्या मार्तण्ड
Path of happiness is indicated.
The area of happiness is outlined here. The intelligent highly learned, brightly shining (on account of their knowledge) wise poets are qualified for such a step. Equally the teachers and preachers also enjoy the happiness, because both are rooted in the Vidya or wisdom. They also dwell together or know earth and energy measures. Such people also generate new and ever new vast knowledge about the sun or the lightning in the firmament or the ocean.
